vždycky mě potěší dobrá procházka. proto jsme se rozhodli s wilem a kubou trochu projít. s ohledem na probíhající tropické dny jsme vybírali něco, kde je trochu víc zeleně a stínu než v praze. historickým rychlíkem kžc taženým legendární bardotkou (aka zamračená) jsme dojeli pod křivoklát a ztama se pak vydali pěšky do nižboru. na výběr byly dvě cesty. já loboval pro tu delší po levé straně berounky. ta měří 22 km. nebo taky 30, podle toho jak vážný je zákaz průchodu národní přírodní památkou vůznice. prej jsem magor. takže jsme nakonec odhlasovali kratší — 19km — trasu s převýšením 500 metrů po pravé straně berounky. nakonec se ukázalo, že je to za 35 stupňového dne přeci jen lepší volba. občas jsem rád, že mi dělají doprovod dospělí.
