pochybuji o tom, že je kolem někdo, koho jsem ještě neopruzoval kecama o autech. ale asi nikomu jsem zatím nevyblil celý plán. tenhle příspěvek tedy nebude o fotkách. sorry. bude o autě které ještě nemám. a aby to dávalo smysl, začnu u auta, které naopak už dávno nemám.

slepej a housle
svoje první auto jsem si koupil tak nějak omylem. kamarádi jeli do autobazaru na kraji města a já se přidal. oni věděli co chtějí a tak. prostě šli nakupovat jako dospělí. já neměl co dělat a přišlo mi jako fajn nápad projít se po bazaru a podívat se jaká auta se vyrábí a jak vypadají. víc než zabíjení času jsem od toho nečekal. takže jsem si během hodiny vymyslel důvody proč vlastně auto nutně potřebuju a pak si tam v řadě zaparkovaných našel stříbrný clio. možná to bylo naopak a já nejdřív našel auto a teprve pak důvody proč ho potřebuju. tím cliem jsem z autobazaru taky odjel.

ꜛ renault clio

hlavní důvody, které jsem si našel, pro nákup clia byly dva — dojíždění po praze mezi domovem a prací a nákupy. tehdy ještě rohlíky a košíky moc nefrčely a mě moc nebavilo chodit každý den pro nákup protože nákup na delší dobu jsem neunesl.

clio mi k těmto účelům sloužilo asi čtyři roky. za tu dobu najezdilo 70 000 km a z toho je asi už trochu jasné že tesco na kraji prahy nebylo jeho jediným cílem. se spolehlivým a nenáročným autem jsem se odvážil i dál. clio mě tak nakonec povozilo po celé jižní a západní evropě. protože nejsem schopný naplánovat nejen nákup auta, ale ani rezervaci v hotelu, většinou jsem spal přímo v autě. někde, kde mě zrovna zastihla noc.

po čtyřech letech mě na dálnici natlačila dodávka na svodidla. pojišťovna usoudila, že mi dá peníze za zbytek auta a nechá mě odjet domu tramvají. auto bylo stále pojízdné, ale jeho zůstatková cena v nížších desítkách tisíc se moc nepotkávala s nutností vyměnit všechny panely snad s výjimkou kapoty a celé auto přelakovat metalickým lakem.

ꜛ renault clio vs iveco daily

další auto jsem nekupoval. nedávalo mi to smysl. jídlo už jsem si mohl objednat na netu a nechat dovézt až ke dveřím a taky už nebylo kde parkovat. když jsem auto kupoval, stálo v ulici deset aut na parkovišti pro třicet. když jsem se s autem loučil, stálo na stejném místě aut padesát. přišlo mi trapný snažit se tam postavit další auto a pak si stěžovat, že nemám kde parkovat.

cizí auta
následujících několik let jsem si příležitostně vozil prdel cizími auty. v kanadě jsem měl chevrolet impala z autopůjčovny, v čechách pak suzuki ignis, bmw 3 combi, nebo volkswagen passat variant od kamarádů a kamarádek. a taky škodou superb scout combi půjčenou od škoda auto.

ꜛ chevrolet impala

nějak se stalo, že jsem ve všech autech přespal. byť jsem se zvládl vyspat ve všech, ty kombíky byly přeci jen pohodlnější. jak bmw, tak volkswagen jsou dost dlouhý na to, abych se mohl v kufru pohodlně natáhnout. v těch menších autech jsem spal na sklopené sedačce za volantem.

ꜛ volkswagen passat variant

přestože mi přidaná hodnota auta byla jasná, nijak jsem se neměl k nákupu svého. na dovolenou jsem mohl letadlem a to mi stačilo.

auto?
posledních pár let se neslo ve znamení lepší finanční situace a hlavně zaměstnání ve firmě, která čím dál víc klade důraz na volnost. to zahrnovalo i možnost pracovat kdykoliv a kdekoliv. do toho přišlo zrušení roamingu v evropské unii a tedy možnost užívat si solidní datový balíček i za hranicemi české republiky. tenhle souběh mě vedl k čím dál intenzivnějšímu přemýšlení nad tím, že by dávalo smysl zase koupit auto a cestovat. tentokrát už ovšem nikoliv během dovolených a víkendů jako dřív, ale naopak během práce.

pak přišel covid a já měl jasno. už všem došlo že do práce se nemusí a celé to “pracuj si kde chceš” se dostalo i do oficiálních instrukcí a pracovních smluv. s covidovým lockdownem ovšem došlo i mně, že jestli mám být zavřený doma nebo v autě je celkem jedno. v autě bych aspoň mohl být zavřený každý den někde jinde.

bylo na čase vymyslet, jaké auto si koupit. o tom zase příště.