je to už rok a půl, kdy mně skupina domovarníků vzala s sebou do kozla, před pár dny jsem měl příležitost se podívat do pivovaru zichovec v lounech. vlastně ani moc netušim, proč mě berou s sebou, ale kdo jsem abych odolal dalšímu dni stráveném v pivovaru, huh? tady je report. kromě prohlídky pivovar, večerního chlastání a nočního span...

mno, ne všechny dny jsou zajímavý a ne všechny fotky jsou úžasný… volkswagen caddy jsem kupoval protože je to nudný praktický auto. jenže celý rok jsem s tím jezdil po praze skoro sám — věděl jsem o pěti dalších kusech. až teď, o rok později, se začalo na českých silnicích objevovat ve větším a moje auto pomalu začíná zapadat mezi tisí...

pořád dost bojuju s tím, že bych rád zabíjel čas hraním, ale přijde mi to jako zabíjení času. takže se mi na xbox doma práší a na switch taky. nicméně mi georgo řekl o nový zeldě a já si jí, jako už mnoho her, koupil. trochu jsem doufal, že to budu hrát a nenecham to po pár hodinách zase ležet nenechal jsem. skvělá hra. příjemně jednod...

a takhle my tu pracujeme. zatímco já sedim na za displejem v ložnici/pracovně, kočky se válí na baru na balkoně a užívají si buďto pohled na mně a moji snahu jim vydělat na další kapsičky, nebo ven na holuby, kapky deště na skle, nebo ruch na ulici. nejradši čumí na kurýry a lidi co chodí k jejich autům a zase do baráku

stejně jako loni, i letos bára s davidem pořádali čarodky na své louce u sázavy (řeky) a sázavy (obce), někde na mapě hry kingdom come. princip je jednoduchý — oheň, gril, jídlo, pivo, pár lidí a spaní v autech a stanech na louce akce to byla super. letos jsem se ale rozhodl jí trochu vylepšit a přivézt čerstvé čepované pivo. lítající ...

konečně mám nástroj na kvalitní selfíčka. tohle mám nejradši. selfíčko na letišti v hradčanech (u mimoně) moje maličkost je ve světlé mikině vedle auta u levé hrany ranveje. celé dva pixely!

je to dobré na natáčení videa, ale já natáčet video neumim. takže jsem si pořídil další foťák… tentokrát lítající nezbývá než se s ním naučit pracovat

kuba (ten z falkona) je o rok starší a při té příležitosti zorganizoval další malou/velkou grilovačku gorilovačku. jak název napovídá, slezla se banda lidí, která vznikla kolem malého/velkého, a všichni bez výjimky si pořídili solidní opici. nevim, co jsem čekal od chlastání ve skladu piva na oslavě narozenin sládka… fakt nevim jako vž...

po měsíci a půl bylo na čase zase zavítat do kanceláře čekal tam na mě nový pracovní notebook… a vlastně nic víc. můj tým je většinově mimo prahu a českou republiku. většina lidí z jiných týmů, se kterýma spolupracuju, taky nejsou v česku. často ani v evropě. takže chodit do kanclu kvůli lidem nemá moc smysl. takže tam chodim jen řešit...

z malagy jsem do prahy trochu spěchal. v neděli odpoledne se totiž konala malá/velká gorilovačka — aneb oslava jakubových narozenin, dopíjení pivního skladu, grilovačka a tak dál. to vše ve vysočanech a akce to byla kvalitní. tohle je je jedna z mála fotek, kdy lidi nevypadají jako příšerný čuňata a teď mě omluvte, jdu si “užívat” koco...

bylo na čase jet domu. cestu z malagy do prahy — 2800 km — jsem realizoval na dvě přespání. jedno u bordeaux ve francii a druhé u nürnbergu v německu. a mezi tím padlo hodně instantního jídla, sušenek a pár piv před spaním passat variant, v pozadí, je dobrý auto na řízení i dobrý auto na spaní. ale caddy to není…

procházka městem umění a vědy před cestou z valencie zpět do malagy bílé organické tvary města umění a vědy na mě na fotkách působí dost lehce, ale ve skutečnosti jsou to obrovské stavby. a až když je vidim z dálky jak se tyčí nad parkem, mi dojde jak obrovské jsou výška budovy na pozadí je 75 metrů a je to nejvyšší budova opery na světě

jedna z věcí, které jsou v městu umění a vědy, je oceanárium. největší v evropě a fungující ve spolupráci s oceanáriem ve vancouveru. na rozdíl od ostatních oceanárií, ve kterých jsme byl, tohle není v jedné budově, ale spíše jako zoo, kde různé expozice jsou v různých budovách nebo oblastech areálu. takže návštěvník může střídat temná...

poslední víkend ve španělsku by bylo škoda nevyužít. a tak jsme zajeli na pár dní do valencie a nebyla by to návštěva valencie bez fotky města umění a vědy. tohle je opera. bílá jako ta v oslu, taky je kolem ní voda, ale je víc oblá. s zatímco ta v oslu je na umělém (polo)ostrově, tahle je ve vysušeném korytě řeky

myslim, že pivo jsem ještě nepostoval. a přijde mi nelegální prochlastat měsíc v cizím městě a neukázat fotku piva tahle je z la madriguera craft beer. kromě tohohle podniku doporučuju taky la botica de la cerveza a birras deluxe. ty jsou v centru města. a pak je ještě hop scotch na sídlišti, asi hodinu chůze od centra. výborné podniky...

myslim, že semana santa je za námi. takže tohle je poslední fotka téhle zajímavé a hrozně vizuálně lákavé tradice od zítřka zase trapárny jako pláže, rybičky a záhy tisíce kilometrů za volantem a pak už jen nekonečná zima — nebo co to máme v praze

včera jsem vám ukázal jak vypadá to, co nesou — asi castallero, ale nedaří se mi zjistit, jak se ta věc jmenuje. teď je na čase ukázat si lidi, kteří jsou pod tím vším

město žije semanou santou a já si myslim, že jsou to epické pohledy o které se musim podělit

ve španělsku začala semana santa, neboli svatý týden. to znamená spousta procesí všude po městě. skvěle se na to dívá… zvlášť z hospody, kolem které to jde

při dvoudenní návštěvě lisabonu bylo potřeba projet tramvaje a lanovku, ale taky navštívit příjemné oceanarium v areálu expo98 na téhle fotce to není moc vidět, ale taky bude změna stylu fotek. zatímco mám rád extrémně kontrastní fotky — černobílé i barevné — jsou dost náročné na každodenní blbosti. takové jsou vhodné spíš na fotografi...

nejlepší způsob jak se pohybovat po cizím městě je vlakem. podle nádraží a lidí ve vlaku člověk pozná celé město a taky mám radost, že jsem dnešek stihl… ve 23h50 jsem přijel z lisabonu zpět do malagy

když už člověk jede z prahy do malagy, je to jen kousek do sevilly a do lisabonu. část dne jsem strávil v seville a další denní fotky, pokud je neminu kvůli řízení jako ty včerejší, budou z lisabonu

když od devíti ráno do sedmi nebo osmi večer pracuju, není moc času si užívat teplé počasí ve městě. ale většinou stihnu aspoň malou procházku než zapadne slunce — zvlášť teď po změně času, kdy slunce zapadá o půl deváté

asi nejdivnější věc, na níž jsem čekal u přechodu pro chodce kousek od hraničního přechodu gibraltar-španělsko je ranvej. prakticky celý gibraltar je na její druhé straně. v neděli přistávalo asi sedm letadel a stejný počet odlétalo. prakticky všechny do británie. web lokálního letiště poskytuje jen velmi orientační údaje o příletech a...

mystický pohled námořníka, který po dlouhých týdnech objevil zemi… kecam, je to fotka z trajektu pendlujícího mezi španělskem v evropě a španělskem v africe zatímco británie má kus šutru na jihu španělska, španělsko má město na severu afriky. v gibraltarském zálivu, naproti gibraltaru — stále na severní straně moře, je město algeciras,...

gibraltar. malý kousek británie na jihu španělska. a s přistávajícím vrtulovým letadlem (vim já jakým?)

většinou se turistickým záležitostem spíš vyhýbam, ale bazilika v centru malagy mě zaujala. nedá se totiž tak trochu přehlídnout. je obrovská. a navíc nedokončená — stavěli jí přes 250 let a přesto jedna ze dvou věží chybí

není každý den posvícení. jsou dny, kdy je sice venku sluncem zalité středozemí, ale na stole hotelového pokoje je pracovní notebook a v něm hromada práce, kterou je třeba udělat tenhle den byl fajn… kromě práce byla na menu taky příšerně spálená pizza v troubě. tak spálená, že přišla ochranka budovy vyzvídat, jestli je všechno v pořádku

zákoutí malagy. nemůžu se nabažit všudepřítomného mixu obvykle šesti- až sedmipatrových domů a malých přízemních domků s poněkud tradičnějším designem

potlesk lékařům a záchranářům, na které covid-19 dopadl nejvíc