někdo ivetě slíbil, že jí vezmeme na ramen. a bylo na čase ten slib splnit a vzít jí do hamburku na ramen (takumi v altoně). jeli jsme ve třech a kvůli cenám a dostupnosti ubytování taky ve dvou autech s tím že kuba s ivetou budou mít v hamburku hotel, já svojí postel na kolečkách. druhý den pak přespíme všichni tři v chatě u moře ve friedrichskoogu severozápadně od hamburku

v hamburku se několik dní slavily 835. narozeniny přístavu. takže se centrum od starého rybího trhu k filharmonii proměnilo v obrovskou promenádu plnou stánků a lidí. mělo to poměrně zajímavou atmosférmu, protože část stánků byla klasická komerce, jakou by každý čekal, a část stánků měli místní. ty místní byly v podobném punkovém duchu jako je pražské "zažít město jinak," kdy každý prodává co chce a co umí. zajímavé mi přišlo, že město zakázalo placení kartami a tak všude existovala jen hotovost. a kupodivu hromada stánků neměla nikde ani uvedené ceny toho, co prodávají. na němce dost překvapivý přístup

oslava městu docela prospěla a příjemně ho oživila, jen jsem neměl kde parkovat protože se stovky aut rozlily po širokém okolí. naštěstí mě zachránila známá, která mi zařídila dočasnou parkovací kartu v st. pauli. hamburk má totiž ekvivalent našich modrých zón, kde je možné platit za parkování, ale lze tam stát jen několik málo hodin. na delší parkování jsou parkovací domy, které zase nejsou moc vhodné na spaní v autě

změna, kterou nikdo z nás pořádně nepochopil a která bude vyžadovat další návštěvy města, bylo dění v hospodách s craftovým pivem. zatímco celé město slavilo a chlastalo jako obvykle, v craftových hospodách nebyla prakticky ani noha. a podle kvality piva takový stav panuje už delší dobu. skoro se zdá, že v hamburku přešla doba velkého výběru drahých piv a lidi se zase vrátili k levnému průmyslu a jednoduchému výběru. těžko říct, zda se z toho dá usuzovat něco obecnějšího, ale s ohledem na dění v USA bych tipoval, že ano a nás to brzy čeká taky

druhá naše zastávka byl friedrichskoog, což je malé městečko u moře. to je celý. cílem nebylo ani tak poznávat nová zajímavá místa, jako se spíš projet, odpočinout a projít se

před návratem domu jsme se na oběd stavili znovu v hamburku, kde st. pauli bojovalo o postup do fotbalové bundesligy. a taky vyhráli. jsem docela rád, že jsme jeli do prahy. v st. pauli je večer bordel každý den, nedokážu si představit jak to tam vypadalo po postupu jejich týmu. asi by to na spaní v autě na ulici moc nebylo